Máme obrovskou radost, že se Nadační fond Vindicia pomáhá rozhodla podpořit známá divadelní a televizní herečka Eva Leimbergerová. Přinášíme vám rozhovor s touto milou mladou dámou a děkujeme jí za podporu! :-)
Eva Leimbergerová: pomoc zvenčí je pro potřebné velké povzbuzení
Stala jste se sudičkou a patronkou Nadačního fondu. V čem vidíte smysl takového kroku?
Možná jsem některým lidem trochu povědomá z televizních obrazovek či divadelní scény. To mi snad si to mohu dovolit říct, dává šanci a prostor upozornit na některé věci, zviditelnit vybrané problémy a tím třeba i přispět k jejich řešení. Nemohu a nechci se sice srovnávat například s rolí lékařů. Nicméně věřím, že i jako herečka mohu pomáhat měnit věci k lepšímu. I proto jsem své jméno spojila s Nadačním fondem, který si klade za cíl získat pomoc pro znevýhodněné lidi.
V čem vám činnost Nadačního fondu přijde zajímavá?
Zaujal mě první realizovaný projekt Nadačního fondu Vindicia pomáhá, a sice dárek pro Kubíka. Autistický chlapec získal od nadace výukový tablet, což pomůže jak jemu, tak i rodině, se kterou tak může lépe komunikovat. Jednoduchá, přitom konkrétní a velká pomoc. A blízká je mi i činnost samotné Vindicia, zakladatelky fondu. Vím, že pro lidi mimo jiné vymáhá peníze z pojistek, když se pojišťovnám příliš nechce do plnění. Asi před deseti lety mě pokousal pes, poměrně vážně mi poranil obličej, což byl pro mě jako pro herečku samozřejmě velký problém. Dlouho jsem nemohla pracovat, ani se domoci náhrady škody. Nebyla jsem spokojena ani s přístupem pojišťovny – vše bylo v pořádku, dokud jsem pojistku poctivě platila. Jakmile došlo na plnění, samozřejmě se objevily komplikace. Nakonec jsem se o své nároky musela přihlásit u soudu. Je mi tedy sympatické, že v tomto umí Vindicia pomoci.
Přijde mi báječné, když lidé, kteří jsou odborníky na nějakou specifickou oblast, ještě bokem ve stejném oboru poskytují podporu potřebným. Vindicia určitě nemá v popisu práce shánět pomůcky handicapovaným, přesto to dělá. Využívá své know-how a kontakty, aby pomohla lidem v nouzi, což oceňuji.
Co pro Vás obecně znamená dobročinnost a charita? Účastníte se sama nějakých podobných aktivit?
K charitativním činnostem jsem se už samozřejmě dostala, ale spíše neorganizovaně. Například při studiu na DAMU jsme zajišťovali zábavný program pro rodinu s nemocným chlapečkem. Ale tohle je poprvé, kdy jdu do podobného kroku a spolupráce s určitou organizací. Ráda bych totiž, aby podobné spojení opravdu dávalo smysl a nešlo jen o formální spolupráci známějšího jména a charity. Vypadá to sice na pohled hezky, ale jak je to s reálnou pomoci? Ocenila jsem i to, že se mi Vindicia ozvala sama přes dlouholetou kamarádku, společnost za sebou má spoustu těžkých lidských osudů, kterým pomohla ke šťastnějšímu konci, a její Nadační fond už některé konkrétní projekty úspěšně realizoval. A byť jsem dříve jezdila dobrovolničit do Indonésie, vlastně se mi líbí pomáhat v Česku, tedy ve své blízkosti.
Setkala jste se osobně s někým, kdo podobnou pomoc potřeboval? A pokud ji dostal, znamenalo to pro něj i něco více než jen onu materiální či finanční podporu? Povzbudilo ho to? Nalilo optimismus do žil?
Víte, co je pro lidi, kteří potřebují pomoc třeba pro své děti, nesmírně frustrující? Když naprosto přesně ví, co by jim neskutečně ulehčilo život, ale finančně na to nedosáhnou. Samozřejmě, že se snaží využívat fondy, dotace, příspěvky a další formy podpory. Ale ten nedostatek je bolestivý. A když pak přijde pomoc, která další terapii umožní, a rodiče vidí, jak dítěti prospívá a posouvá ho dál, je to opravdu úžasný pocit. To povzbuzení je obrovské, vlévá krev do žil. Znevýhodnění a rodiny dětí s handicapem musí překonávat ohromné množství překážek a hodí se jim každá špetka energie. Zaplaťpánbůh, že existují lidé, kteří by si mohli koupit cokoliv jiného, ale místo toho jsou rozhodnuti podpořit ty, kteří to potřebují.
Pro nás všechny je důležité si uvědomit, že osud handicapovaného či rodičů postižených dětí si nikdo nevybral dobrovolně. A není to ani žádný trest. Lidé se o to neprosili, nechtěli mít problémy, ale ani si takový osud nezavinili. Je těžké s tím bojovat. Ale už jen to, že někdo vyslechne či právě pochopí tu situaci a nějak člověka podpoří, je ohromné povzbuzení.
Co byste Fondu popřála?
Fondu přeji, aby pomohl co nejvíce lidem ke šťastným koncům, kdy v rámci možností vše dobře dopadne. Ať splní co nejvíce přání a poskytne to, co lidé v nouzi potřebují. Aby to bylo k oboustranné spokojenosti všech zúčastněných. Ať se Fond i lidé, které podpoří, setkávají s co nejpříznivějšími reakcemi a nikdo jim nehází klacky pod nohy. A v neposlední řadě přeji Vindicia, aby měla ze své pomoci dobrý pocit a splnilo se vše, co od Nadačního fondu očekává.
Diváci Vás aktuálně vidí v nových dílech Specialistů. Chystá se další řada? Na jakém projektu právě pracujete a na co se mohou Vaši fanoušci těšit?
Aktuálně jsme začali natáčet osmou sérii, takže další řada je v procesu. A také se chystám na divadelní hru Program na záchranu mužů, v produkci divadla Komediograf, hrajeme s Romanem Zachem. Je to realistická komedie, a protože nemá stálou scénu, budeme jezdit po republice. Třeba až k vám J tak přijďte, myslím, že se dobře pobavíte.